V nedávném rozsudku č.j. 3 Afs 82/2019 - 38 řešil Nejvyšší správní soud nárok na odpočet DPH ze zdanitelných plnění, která jí byla poskytnuta na základě mandátní smlouvy s fyzickou osobou, která vykonávala funkci předsedy představenstva. Nárok na odpočet DPH byl finančním úřadem zamítnut s tím, že tato činnost nebyla samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).
Podle § 5 odst. 2 zákona o DPH osobou povinnou k dani není zaměstnanec nebo jiná osoba při uskutečňování ekonomické činnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu. Podle názoru finanční správy pak jejich činnost nemůže být činností podléhající DPH, což je i důvod neuznání nároku na odpočet v tomto konkrétním případě.
Podle závěru Nejvyššího správního soudu je však § 5 odst. 3 věta poslední zákona o DPH, který vede k tomu, že výkon funkce předsedy představenstva nelze považovat za samostatně vykonávanou ekonomickou činnost, v rozporu s čl. 9 směrnice. Za této situace nelze aplikovat § 5 odst. 3 větu poslední zákona o DPH a namísto něj je třeba postupovat dle čl. 9 a 10 směrnice. Z uvedených článků, jak jsou ustáleně vykládány Soudním dvorem EU, plyne, že výkon funkce předsedy představenstva je samostatně vykonávanou ekonomickou činností. Nárok na odpočet měl být proto uznán.
