Osoby, za které hradí zdravotní pojištění stát, si mohou legálně přivydělat, aniž by o svůj status přišly. Klíčovou povinností je však informovat o této skutečnosti zaměstnavatele. Opomenutí tohoto kroku může vést ke značným finančním ztrátám, které mohou dosahovat i tisíců korun měsíčně.
Kdo je považován za státního pojištěnce?
Do kategorie státních pojištěnců spadá široká skupina obyvatel. Zdravotní pojištění je státem hrazeno za:
- Příjemce důchodů: Patří sem osoby pobírající starobní, invalidní, vdovecký, vdovský či sirotčí důchod.
- Studenti a nezaopatřené děti: Standardně se jedná o mladé lidi do věku 26 let, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání. Výjimku tvoří studenti doktorského studia starší 26 let, kteří studují v prvním takovém programu v prezenční formě a zároveň nejsou zaměstnanci ani OSVČ.
- Rodiče a pečující osoby: Stát hradí pojištění za osoby na peněžité pomoci v mateřství nebo na rodičovské dovolené. Dále sem spadají i osoby, které sice nepobírají žádný z těchto příspěvků, ale celodenně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let. Podmínkou je, že dítě nenavštěvuje jesle či školku na déle než 4 hodiny denně a pečující osoba nemá příjmy ze zaměstnání nebo podnikání.
- Osoby pečující o závislé: Za státní pojištěnce jsou považovány osoby závislé na péči jiné osoby ve II. až IV. stupni závislosti a také ti, kdo o ně pečují. V případě péče o dítě do 10 let postačuje I. stupeň závislosti.
- Další skupiny: Do této kategorie patří také uchazeči o zaměstnání v evidenci Úřadu práce, příjemci dávek v hmotné nouzi nebo osoby ve výkonu trestu.
Pravidla pro přivýdělek a klíčová role komunikace se zaměstnavatelem
Status státního pojištěnce obecně nebrání výdělečné činnosti, je však třeba respektovat určitá pravidla. Například uchazeč o zaměstnání evidovaný na Úřadu práce si nesmí přivydělat více než polovinu minimální mzdy.
Pro všechny skupiny je však zásadní, aby jejich zaměstnavatel věděl, že za ně pojistné odvádí stát. Pokud zaměstnavatel tuto informaci nemá, je povinen provádět odvody na zdravotní pojištění tak, aby dosáhly alespoň minimálního vyměřovacího základu, kterým je minimální mzda (pro rok 2024 stanovena na 18 900 Kč, v textu je příklad s částkou 20 800 Kč).
Dopad na čistou mzdu v praxi
Rozdíl v čisté mzdě může být markantní. Uvažujme modelový příklad brigády s hrubým výdělkem 8 000 Kč měsíčně u pečující osoby, která má podepsané prohlášení k dani.
- Varianta A (Zaměstnavatel ví o statusu státního pojištěnce): Zaměstnanci je ze mzdy strženo pouze zdravotní pojištění ve výši 4,5 % (360 Kč) a sociální pojištění. Čistá mzda po odečtení všech odvodů činí 7 072 Kč.
- Varianta B (Zaměstnavatel neví o statusu státního pojištěnce): Kromě standardních odvodů musí zaměstnavatel srazit zaměstnanci doplatek do minimálního odvodu na zdravotní pojištění. V tomto případě by se jednalo o dodatečnou srážku ve výši 1 880 Kč. Čistá mzda by tak klesla na pouhých 5 192 Kč.
Měsíční ztráta tak v tomto konkrétním případě činí 1 880 Kč. Za rok může takové opomenutí vést ke ztrátě přesahující 22 000 Kč.
Doporučení na závěr
Pokud patříte do některé z kategorií státních pojištěnců a zároveň si přivyděláváte, důrazně doporučujeme zkontrolovat vaši poslední výplatní pásku. V případě jakýchkoliv nesrovnalostí či pochybností neprodleně kontaktujte vaši mzdovou účetní. Chybu lze ve většině případů napravit podáním opravného přehledu a zaměstnavatel by vám měl vzniklý přeplatek vrátit v následující mzdě. Důslednost se v tomto případě jednoznačně finančně vyplatí.
