Od 1. ledna 2026 platí nová pravidla pro zaměstnance, kteří pracují ve ztížených podmínkách. Pokud splňují stanovená kritéria, mají nárok na to, aby jim zaměstnavatel povinně přispíval na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření. Jak ale ukazují nedávná data, velká část pracovníků tuto novinku nevyužívá a měsíc co měsíc tak zbytečně přichází o nemalé peníze. V tomto článku si podrobně rozebereme, koho se příspěvek týká, o jaké částky jde a především – jaké kroky musíte vy nebo vaši zaměstnanci učinit, aby peníze začaly chodit na účet.
1. Koho se povinný příspěvek týká a jaká jsou pravidla
Nárok na tento firemní benefit nemají plošně všichni, kteří pociťují ve své práci fyzickou únavu. Rozhodujícím faktorem je oficiální zařazení konkrétních pracovních podmínek do třetí rizikové kategorie, o kterém rozhoduje Krajská hygienická stanice.
Do této kategorie spadají profese, při kterých jsou zaměstnanci vystaveni nadměrné fyzické zátěži (například při dynamické práci velkých svalových skupin), chladu, teplu, prachu, hluku nebo vibracím. V praxi se tak novinka dotýká širokého spektra odvětví, jako je výroba, stavebnictví, zemědělství, doprava a služby. Konkrétně může jít například o skladníky pracující v mrazírnách či prašném prostředí, dělníky, svářeče, truhláře, kováře, lakýrníky, ale pro mnohé zaměstnavatele trochu překvapivě i o noční recepční v hotelech.
Aby nárok na příspěvek v daném měsíci vznikl, musí zaměstnanec splnit specifickou časovou podmínku. Je nutné v kalendářním měsíci odpracovat alespoň tři směny, během kterých je riziková práce vykonávána po převážnou část pracovní doby (tedy déle než polovinu směny). Zákon pamatuje i na provozy s nestandardní délkou směn; v takových případech se odpracovaný čas pro tyto účely přepočítává po hodinách. Důležitý tedy není jen samotný název profese nebo fakt, že se člověk pohybuje na rizikovém pracovišti, ale skutečný čas, který rizikovým činnostem věnoval.
2. O kolik peněz jde a jaký je hlavní cíl příspěvku
Pokud jsou splněny všechny výše uvedené podmínky, má zaměstnavatel povinnost přispívat zaměstnanci na jeho penzijní produkt. Výše tohoto povinného příspěvku není fixní, ale odpovídá vždy 4 % z vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod sociálního zabezpečení (což se u většiny zaměstnanců rovná hrubé mzdě).
Při mzdě kolem 40 000 korun měsíčně se tak bavíme o částce zhruba 1 500 až 1 600 korun, kterou zaměstnavatel posílá na penzijní účet pracovníka. Za celý rok se takto může nastřádat částka přesahující 19 000 korun. Tyto peníze však nejdou přímo do výplaty zaměstnance, ale putují na jeho penzijní spoření.
Smyslem tohoto nového systému je cíleně podpořit lidi, jejichž práce je dlouhodobě fyzicky náročná. Cílem je, aby si tito zaměstnanci dokázali na penzijních produktech vytvořit dostatečně velkou finanční rezervu. Díky naspořeným prostředkům by pak měli mít možnost opustit náročné zaměstnání a odejít na odpočinek ještě před dosažením oficiálního důchodového věku.
3. Kde je háček: Proč peníze nechodí samy
Slovo „musí“ v zákoně je v tomto případě trochu zrádné. Zaměstnavatel sice má povinnost příspěvek platit, ale celý proces nefunguje automaticky. Základní podmínkou je, že zaměstnanec o peníze nejprve aktivně požádá a předá mzdové účtárně potřebné údaje ke své smlouvě o penzijním připojištění nebo doplňkovém penzijním spoření. Bez tohoto kroku se finanční prostředky samy odesílat nezačnou.
Nutnost aktivně se přihlásit se ukazuje jako nejslabší místo celého systému. Z průzkumů mezi zaměstnavateli vyplývá, že tisíce lidí tuto možnost vůbec nevyužívají. Více než pětina oslovených firem dokonce uvedla, že o příspěvek nepožádala více než polovina oprávněných pracovníků. Hlavními důvody jsou podle zaměstnavatelů pasivita a nezájem ze strany zaměstnanců, obavy z administrativy a fakt, že mnozí pracovníci penzijní spoření vůbec nemají sjednané.
Zákon přitom zaměstnavatelům ukládá povinnost své pracovníky informovat o tom, že jim nárok na povinný příspěvek vznikl. Zásadní problém ale nastává ve chvíli, kdy se zaměstnanec přihlásí o svá práva se zpožděním. Nárok totiž vzniká až od začátku následujícího kalendářního měsíce po uplatnění žádosti a zmeškané měsíce se běžně zpětně nedoplácejí. Výjimkou by mohla být situace, kdy zaměstnavatel nesplnil svou informační povinnost, avšak prokázat tuto skutečnost u případného soudu může být pro zaměstnance v praxi velmi obtížné. Každý měsíc váhání či nepozornosti tak může znamenat nevratnou ztrátu peněz.
4. Jak nepřijít o peníze a co dělat, když penzijko ještě nemáte
Pokud jste zjistili, že máte na příspěvek nárok, neotálejte a obraťte se na svého zaměstnavatele co nejdříve. Pokud ještě nemáte sjednané penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření, není to žádná nepřekonatelná překážka. Založení takového produktu je v dnešní době rychlé, snadné a lze jej bez problémů vyřídit i online během několika desítek minut.
Častou obavou, která zaměstnance odrazuje, je představa, že si na penzijní účet musí povinně posílat vysoké částky ze svého. To je však omyl. Povinný čtyřprocentní příspěvek od zaměstnavatele je zcela nezávislý na tom, kolik peněz si na smlouvu vkládá sám pracovník. Pro získání tohoto firemního benefitu tak v krajním případě stačí zasílat i symbolickou stokorunu měsíčně. Odborníci nicméně připomínají, že pokud si zaměstnanec začne sám ukládat alespoň 500 korun měsíčně, získá navíc nárok na dvacetiprocentní státní příspěvek, čímž se jeho rezerva na stáří bude tvořit o poznání efektivněji.
Pro úplnost je dobré zmínit, že pro zaměstnance zařazené do čtvrté (tedy nejvyšší) rizikové kategorie platí odlišná pravidla. Od roku 2025 za ně zaměstnavatelé automaticky odvádějí vyšší sociální pojištění. Z pohledu samotného zaměstnance je však systém u třetí kategorie výhodnější, protože představuje okamžitý a hmatatelný benefit na vlastním účtu. Tyto naspořené prostředky se navíc v případě předčasného úmrtí stávají součástí dědického řízení, takže o ně rodina nepřijde.
